Jdi na obsah Jdi na menu
 


CIAF 2007

30. 9. 2007

Czech International Air Fest 2007

8. a 9. září 2007

mezinárodní letiště Brno Tuřany

    Návštěva CIAFu, jakožto největší domácí airshow, je pro českého spottera takřka povinnost. My jsme se rozhodli do Brna vypravit už v pátek brzo ráno, jelikož jsme zatoužili zažít přílety účastnících se letadel, a hlavně mezi nimi stihnout a fotozdokumentovat historicky první přistání amerického B-1 v Čechách, avizované na www stránkách CIAFu na pátek ráno kolem 8. hodiny. Sice za těch pár let známe "fígle" pořadatelů, a nad internetovými stránkami o CIAFu se tak člověk pobaví často lépe než na časopisem Trnky Brnky, ale řekli jsme si, co kdyby...  

Přílety účastnících se letounů

    Po lehkém zabloudění v Brně a nervydrásající honičce s časem (avšak v mezích silničního zákona) a po polní rallye etapě náš spotterský speciál dorazil k letišti, přesněji řečeno k plotu, ohraničující letištní areál. Zajásali jsme, jelikož B-1 na letišti stále nebyl a přes nepříznivé spotterské podmínky = trvalejší lehký déšť, chladno a bahnivo, jsme dokonale připraveni bez deštníku, jen tak nalehko a ve vycházkových polobotkách vyrazili co nejblíže k ose a prahu VPD, jak je to možné a dovolené.

    Podle registračních značek přítomných aut uznale pokyvujeme nad vskutku mezinárodní sešlostí přítomných spotterů: jsou tu poláci, slováci, slovinci, belgičané, holanďané, maďaři. Všechna čest a klobouk dolů! Stejné sympatie cítíme i u rumunského borce, kterého potkáme druhý den na parkovišti u terminálu, a který na CIAF z Rumunska vyrazil se starou klasickou Dácií a svou pohlednou přítelkyní. Asi si pořídíme nějaké JET NOISE spotterské klobouky, abychom vždycky mohli smeknout….

    Záhy vidíme na obloze silnou kouřovou stopu. Hádáme, co se blíží, stroj v dáli by asi mnoho emisních norem nesplnil. Za pár okamžiků už před námi defiluje na přistání legenda – Phantom od našich německých sousedů. Uvědomíme si, že dříve bývaly německé Phantomy běžnými účastníky letových programů na českých leteckých dnech. Vrchol své kariéry však mají Phantomy dávno za sebou, a spatřit je ve vzduchu je čím dál vzácnější.

    Co nejblíže ose a prahu VPD však začíná to pravé spotterské JET NOISE představení! Přistávající letoun vždycky vyvolává pocit, jako když míří dosednout přímo na nás. Pak se v okamžiku přežene neuvěřitelně nízko téměř nad námi a v momentě dosedá na dráhu. Přes deštivé a chladné počasí, a chvílemi dlouhé čekání mezi jednotlivými letouny jsou přílety obrovským spotterským zážitkem. Ani moc nefotíme, je lepší to zažít svýma očima než hledáčkem fotoaparátu. Takové F-15, F-16, české Gripeny, Tornada, An-26 a další, to je prostě maximální JET NOISE mazec. Hodně nízko už zdaleka to bral například pilot maďarského MiGu-29.

    Největší BOREC ale byl odpoledne pilot jednoho z anglických Tornad, který možná chtěje potěšit nás pozemské pozorovatele a spottery, nasadil při přiblížení „laťku“ tak nízko, že když jsem viděl, v jaké neuvěřitelně minimální výšce to valí na nás, myslel jsem, že zahodím všechno i foťák, na který jsem celý život šetřil, a uteču…..! V okamžiku, když prosvištěl přes nás, se ve mně zastavily snad všechny životní funkce ( chválabohu i ty vylučovací ) a už jsem jen čekal, že dostanu K.O. ránu od jeho podvozku….

    Zhruba kolem poledního se k letišti skutečně blíží B-1, ovšem pouze prolétá, a v radiokorespondenci slyšíme odlet směr Německo, základna Ramstein. V tu chvíli nerozumíme proč, že tak bylo rozhodnuto z bezpečnostních důvodů kvůli mokré 2.650 m dlouhé VPD. Večer dostáváme sms echo, že druhý pokus o přistání B-1 je plánován na druhý den, sobotu ráno v 8.00.

    To znamená, je sobota 8 ráno, a my spolu s dalšími podobně nadšenými číháme jako „fotoostřelovači“ na svých místech blízko prahu VPD. Jenomže 8. odbije a nic. Čas utíká k 9. hodině a ani z radiokoresponce není patrné, že by B-1 byl na cestě. Jsme trošku zaskočeni i zklamáni zárověň. Začínáme pochybovat, jestli B-1 vůbec přiletí, zda se nejedná o další podvůdek a „vábničku“ pořadatelů jako na minulých ročnících. Dáváme hlavy dohromady a rozhodujeme se dále nečekat a vyrazit do víru dění v areálu letiště.

    Po zaparkování u terminálu a nezbytné akreditaci vycházíme z letištního terminálu, a pohled k vystaveným letounům nás šokuje, B-1 stojí jako mávnutím kouzelného proutku na zemi. Prostě jsme přistání B-1 těžce pro….pásli.

Letadla vystavená na ploše

    Největším magnetem letošního CIAFu měla být podle organizátorů statická účast amerického bombardéru B-1, a to poprvé v České republice. Z našeho pohledu to však bylo takové rozpačité. Letoun byl odstaven zcela na konci divácké plochy, na okraji letiště a možnosti si jej pořádně prohlédnout a vyfotografovat byly značně omezené. A my jsme se tak těšili, že si „Bé jedničku“ na české půdě pěkně v klidu prohlédneme ze všech stran… Nechápeme, proč letoun nebyl vystaven jako například AWACS, a když byl tedy závazně domluven, proč pro něj, i přes zpoždění jeho příletu, nebylo připraveno lepší místo. Na druhou stranu je možné, že američané si nepřáli přístup veřejnosti kolem celého letounu, a to případně holt musíme respektovat.

    Další velmi smíšené pocity v nás vyvolala dekorační malůvka na trupu na levém boku letounu s nápisem „Symphony of destruction“, zobrazující kostlivce s taktovkou v kostlivé ruce, dirigujícího ničivé bombardování prolétající B-1. Možná náš názor bude někomu připadat přecitlivělý, ale myslíme si, že zdobit si letoun takovými nesmysly a kravinami si mohli američané odpustit, spíš si tam měli namalovat nějakou pěknou američanku, jako za starých časů. Jestli někomu dělá dobře, když se bombarduje a oslavuje jak to pěkně jde….., nevím, nevím, jestli je vhodné velebit schopnosti a možnosti B-1 takovýmto způsobem. Tato malůvka navíc nabývá další rozměr s přihlédnutím ke značně kontroverzní zahraniční politice USA v posledních létech, a vůbec s tím, jak se USA prezentují před ostatním světem.

    No nic, politiku nechme stranou. B-1B přiletěl z jeho domovské základny Ellsworth ve státě Jižní Dakota, a přes českou premiéru asi není potřeba jej nějak moc představovat. Je to krásný, elegantní majestátní stroj, a taky špičkový zbraňový systém. Výroba probíhala v 80. letech 19.stol v počtu 100 kusů a podle současných plánů se počítá s jejich provozem až do roku 2038.. Za studené války plnil úlohu strategického bombardéru s dlouhým doletem, později byl upraven pro nošení i konvenční munice a jiné s tím spojené úkoly, takže se dá říct, že dnes je B-1B multifunkční bombardér. Unese celkem až 60 tun válečného „nákladu“, a to na vnějších a vnitřních závěsnících. B-1 jsou od počátku své kariéry průběžně modernizovány, aby se jejich vybavení drželo stále na špičkové úrovni. Zajímavostí je například špičkový systém vlastní ochrany, včetně systému včasné výstrahy. Specialitou letounu je schopnost překonávat protivzdušnou obranu lety v malých a přízemních výškách a to ve vysokých rychlostech.

    Dalším tahákem letošního CIAFu se stala přítomnost zbrusu nové jednomístné F-16 polského letectva. Vystavený exemplář přímo zářil novotou, jakoby „sjel“ včera z výrobní linky. Byla to vyjímečná příležitost spatřit tak málo opotřebovaný a „olétaný“ vojenský letoun. Připomeňme, že Polsko se rozhodlo pro nákup 48 F-16 nejmodernějšího vývojového stupně Block 52+, přičemž první stroje přistáli v Polsku v listopadu 2006, poslední budou dodány do konce roku 2008. Do operačního stavu vstoupí první letka příští rok.. F-16 budou v Polsku plnit jak stíhací, tak útočné a průzkumné úkoly. Technická životnost takové nové F-16 je plánována na 8.000 letových hodin nebo 40 let.

    Také není na škodu připomenout, že poláci vedle nových F-16 provozují i MiGy-29. Prvních 12 kusů obdrželi ještě za sovětské éry, dalších 10 kusů Polsku „věnoval“ v prosinci 1995 náš stát následkem jedné z největších politických lumpáren v dějinách naší země, a 23 kusů dostalo Polsko od Německa prakticky darem, a to v létech 2003 –2004, přičemž Poláci Německu zaplatili pouze za veškeré další vybavení, výzbroj a náhradní díly k letounům, a to v řádu 30 miliónů dolarů. Podle plánované technické životnosti jednotlivých strojů mají poslední MiGy-29 v Polsku dolétat v roce 2014.

    V této souvislosti se patří vzpomenout na českou politickou lumpárnu číslo dvě kolem MiGů-29. Ještě před Polskem Německo nabídlo své nevyužité „devětadvacítky“ za stejných podmínek České republice. V říjnu 2001 prostřednictvím zástupce společnosti EADS Německo předložilo tuto nabídku s ohledem na probíhající tendr na nadzvukový letoun pro vzdušné síly AČR. To znamená 23 letounů MiG-29 prakticky zadarmo, plus veškeré vybavení k nim za 30 miliónů dolarů. Přitom německé MiGy byly již modernizovány a vybaveny v souladu se standarty NATO. Česká vláda se ani příliš neobtěžovala s tímto obeznámit širokou veřejnost, ani se touto nabídkou vážně zabývat. Přitom s hlediska uvažovaného řešení provozu nadzvukových letadel v desetiletém horizontu (viz. pronájem Gripenů na 10 let) tato nabídka kvalitativně i finančně vycházela v porovnání s ostatními přinejmenším velmi konkurenceschopně. Poté, co česká vláda tuto nabídku odmítla, po německých „devětadvacítkách“ sáhli „všemi deseti“ Poláci. Závěr z tohoto, ať si udělá každý občan naší země sám….

    Dalším pozoruhodným letounem, svými rozměry jasně dominujícím, byl v Čechách už dobře známý E-3A AWACS, tentokráte v krásném výročním zbarvení, připomínající 25 let služby „Složky E-3A“, jediné operační jednotky NATO.

    Kousek od E-3 stál další hodně pozoruhodný stroj, ale o poznání menší. T-6A Texan II. řeckého vojenského letectva. Určením T-6 je společný základní výcvik vojenských pilotů, letoun vychází z civilní verze Beech/Pilatus PC-9 Mk.II. T-6 je poměrně novým strojem, první kusy byly dodávány zákazníkům v roce 2000. T-6 je plně akrobatický, a zajímavostí je například vybavení vystřelovacími sedadly a anti-G systémem.

    Na domácí airshow samozřejmě nemohli chybět stroje AČR: Gripen, Alca, L410, Mi-171, Mi-24/35, jen avizovaný nový Airbus A319 CJ měl absenci. V souvislosti s Gripeny výrobce raket AMRAAM na stránkách oficiálního programu pochválil naši zemi, že si vybrala tyto rakety jako výzbroj pro naše Gripeny. Aby ne, dle dohody z roku 2005 náš stát zaplatí za 24 ks střel AIM-120 bratru 700 miliónů korun. Pěkný ranec, ale faktem je, že s AMRAAMem bojová hodnota našich „Géček“ výrazně stoupne.

    Z dalších typů jmenujme německý F-4 Phantom, dvě americké F-15 ze základny Lakenheath v Anglii, několik Tornad Britského královského letectva, maďarský dvoumístný MiG-29, dvě francouzské Mirage F-1, jedna solo, druhá spárka, polský An-26.

    Při pohledu na stojánku jsme zalitovali, že na statice nebyla vystavena belgická F-16 s atraktivním výročním zbarvením svislé ocasní plochy, která přiletěla ve dvojici se svojí „flying demo kolegyní“, a zřejmě sloužila jako záložní stroj.

    Vadou na kráse statické expozice a dalším velikým zklamáním byl opět zakázaný přístup do prostoru za vystavenými letouny, kde by si je diváci mohli prohlédnout a vyfotit zezadu, jako je běžné na jiných airshow. Je nepochopitelné, proč organizátoři nezřídí pro tento účel za letouny oplocený hlídaný koridor. Kdyby bylo málo místa, neřekneme ani slovo. Na druhou stranu je možné, že některá letectva si třeba nepřejí fotografování svých strojů zezadu, ale vzhledem k tomu, že mezi letouny není žádná horká novinka, nebo letoun typu F-117, které by podléhaly přísnějšímu utajení, zdá se nám tento důvod nepravděpodobný. ( Mimochodem, na RIAT si člověk může F-117 obehnanou zábradlím prohlédnout a vyfotit prakticky kolem dokola)

Letové ukázky

    Letový program je vyvrcholením každé airshow, ovšem vadou na kráse jeho sledování a fotografování byly dvě skutečnosti. Prvním zklamáním byl absurdní prostor pro novináře a fotografy, který svým umístěním přímo znemožňoval kvalitní fotografování a sledování letových ukázek. Paradoxem přitom je, že organizátoři chtějí při příležitosti příštího jubilejního 15. ročníku ocenit vybrané nejlepší novináře za jejich publikační činnost o CIAFu. Jak si v tomto prostoru představovali kvalitní novinářskou a fotografickou činnost, jsme nepochopili, neboť byl skutečně „unikátní“.

    Dalším zklamáním byl naprosto příšerný více než 2 metry vysoký plot téměř po celé délce plochy pro návštěvníky, vymezující divácký prostor od prostoru letových ukázek. Tento vysoký plot opět nekompromisně znemožňoval kvalitní fotografování z „první linie“.

    Jinak letový program byl nabitý zajímavými letadly a skvělými piloty, i když zdaleka ne v takovém měřítku jako za „starých dobrých časů“. Začal velkolepým postupným průletem téměř všech typů letadel, které používá AČR. Samozřejmostí byly později tradičně skvělé a parádní solo ukázky jednotlivých typů: Mi-24/35, záchranářský Sokol, simulovaný útok dvojice L-159 ALCA, doprovázený pyrotechnickými efekty, a k vrcholům pak patřilo vynikající plnohodnotné předvedení Gripenu display pilotem maestrem Mertou. Klobouk dolů!

    Dalším z vrcholů bylo vystoupení pilotního velmistra, maďara Petera Besenyeiho na akrobatickém speciálu Extra 300S. Besenyei je účastníkem populární série leteckých „závodů“ Red Bull Air Race a je to prostě BOREC a pilot čaroděj! To se musí zažít na vlastní oči, při jeho vystoupení jsme chvílemi měli pocit, jestli nemáme halucinace, a tudíž jestli bychom neměli navštívit psychiatra.

    Největší letovou ukázkou (minimálně co se týče velikosti letadla) nás ohromili piloti amerického transportního C-17. Svůj mohutný stroj předváděli opravdu působivým způsobem , a vrcholem pak bylo impozantní přistání doslova „na pětníku“, čímž demonstrovali schopnost C-17 přistávat na krátkých a nezpevněných VPD. C-17 je prostě velmi povedený moderní transportní letoun, určený k dopravě velkých rozměrných nákladů na dlouhé vzdálenosti. Výroba běží od roku 1994, životnost takové C-17 je plánována na 40.000 letových hodin. Používá stejné motory jako civilní Boeing 757, a zajímavostí je, že jeho přepravní kapacita (18 palet / 78.000kg) je téměř stejná jako u většího C-5 Galaxy, ale přitom může operovat ze stejně malých letišť jako C-130 Hercules.

    Tu pravou symfonii pro naše uši, nikoliv ale přiblblou „Symphony of destruction“ namalovanou na B-1, ale pořádnou JET NOISE symfonii rozezněli piloti slovenského MiGu-29 a později belgické F-16, zvlášť když pořádně zatopili pod kotlem...

    Jednou z lahůdek letošního CIAFu byla premiérová účast civilní akrobatické skupiny Breitling Jet Team, létající na českých L-39 Albatros v atraktivních barvách sponzora, společnosti Breitling. Tým byl založen počátkem roku 2003, hlubší kořeny týmu však sahají dále do minulosti a jsou spjaty s osobou zakladatele týmu, akrobatického pilota Jacquese Bothelina. Ten založil svou první profesionální akrobatickou skupinu již v roce 1982, a také společnost Apache Aviation, zajišťující provoz skupiny. Od roku 1988 on a jeho týmy vystupovaly na až čtyřech letounech PC-9 v barvách různých sponzorů po celé Evropě, Blízkém Východě a Severní Africe. Naposledy v letech 1999-2001 ve dvojici PC-9 jako „Les Apaches“. V roce 2001 přišel nový sponzor z Alžíru, a výsledkem byl prodej PC-9 a pořízení L-39. V sezóně 2002 již tým vystupoval pod novým názvem podle sponzora „Khalifa Jet Team“ zpočátku na dvou, během sezóny již na čtyřech L-39. Počátkem roku 2003 však tento sponzor odešel, a budoucnost týmu nevypadala růžově. Do hry však vstoupila švýcarská společnost Breitling a Breitling Jet Team byl na světě. Zpočátku létal ještě ve čtyřech, od roku 2004 již vystupuje na šesti L-39 a sídlí ve francouzském Dijonu. Jejich vystoupení bylo parádní a připomnělo nám dřívější časy, kdy byly na CIAFech běžné renomované a slavné vojenské akrobatické týmy.

    Velmi zajímavou show předvedla srbská civilní akrobatická skupina Hvězdy, letající na 4 starších „renovovaných“ proudových krásně zbarvených letounech Soko G-2 Galeb. Jelikož Galeby G-2 se vyráběly od roku 1964, nekteré letouny „Hvězd“ jsou starší než jejich piloti. Skupina působí poměrně krátce, letos v Brně měla samozřejmě českou premiéru. Domovskou základnu má na sportovním letišti civilního aeroklubu v Ćeneji nedaleko Nového Sadu. Všichni 4 piloti jsou zároveň vojenskými piloty srbského letectva a všichni byli v minulosti členy předváděcího akrobatického týmu letectva bývalé Jugoslávie „Létající hvězdy“, který fungoval do rozpuštění v roce 1991 a dále byl ještě obnoven v letech 1996 – 1999. Tým létal na novějších letounech Soko G-4 Super Galeb a čeští diváci měli možnost jej vidět na CIAFu v Hradci Králové v roce 1998.

    Když jsme u srbských letadel, rozhodně zajímavé byly i letové ukázky současných typů tamnějšího letectva: Soko G-4 Super Galeb, modernější nástupce Galebů G-2 a bitevní Orao.

    Vedle dosud zdůrazněných letadel letový program obsahoval další krásná vojenská, policejní i civilně sportovní vystoupení, například nádherný C-11, policejní Bell 412 nebo skvělí Očovskí bačovia. Zajímavé je, že ani nelétal kandidát tendru na nové transportní letouny pro naši armádu C-27 Spartan, ačkoliv byl vystaven v prostoru pro pozvané.

    Zajímavým zpestřením jsou v Brně tradiční linkové a charterové přílety a odlety dopravních letadel. Na druhou stranu jsme na vojenském leteckém dni, a docela by nás zajímalo, čím by organizátoři vyplnili letový program bez tohoto civilního dopravního letového provozu.

    Jako tradiční vtípek organizátorů na internetových stránkách ( i když za ta léta už trochu nejapný), bereme oznámení o účasti F-15 v letovém programu. Pokud se nepleteme, F-15 nikdy nevystupovala v letovém programu na žádném ze 14 ročníků, a už si ani neděláme iluze, že by se to změnilo. Přitom flying display F-15 by byla zaručeně secakra zajímavá podívaná. Stejně jako kdysi před léty údajně domluvený F-14 Tomcat, který údajně musel na cestě do Hradce pro poruchu přistát kdesi v Rakousku. Od té doby , jistě byl čas znovu se pokusit dostat F-14 na CIAF….. Bohužel, minulý rok byly poslední F-14 vyřazeny z US Navy, takže legendárního „Krocana“ na CIAFu už asi nikdy nespatříme. Leda že by se organizátoři překonali, a domluvili jej z Iránu…. :-)

ZÁVĚR

    Ať se na nás nikdo nezlobí, ale nemůžeme se zbavit pocitu, že pro obyčejného návštěvníka – leteckého nadšence, který musí zaplatit nemalé vstupné 300,-Kč/den, se CIAF stále zatím nedělá. Jako kdyby cílem organizátorů bylo návštěvníka nalákat na neuskutečnitelné sliby a přitáhnout ho za nos na letiště, aby zaplatil tučné vstupné, a vydělat tak co nejvíc peněz pro svůj prospěch. Nechceme organizátory hanět za všechno, ale jako návštěvníci nemůžeme být spokojeni.

    Celkově shrnuto: samotná účastnící se letadla a jejich piloti = krásný a silný zážitek, ale letadel bývalo víc. Organizační úroveň z hlediska spotterů = zklamání, stejně jako v minulých letech. Uvědomujeme si, že všechno je dnes o penězích, a organizace takovéto airshow není žádná sranda, ale hodně z nás asi cítí, jako by CIAF kvalitativně a kvantitativně upadal. Až směšně a komicky působí vzletná slova organizátorů, že CIAF patří mezi nejprestižnější a největší akce v Evropě. Myslíme si, že kdyby tomu tak bylo, tak účast zahraničních letadel, statický a letový program i organizace budou vypadat trošku jinak. Spíš bychom to viděli, že CIAF je takovým větším regionálním vojensko-sportovně-civilním leteckým dnem v měřítku středně východní Evropy.

    Navíc, neobvykle bohatou a atraktivní americkou účast bychom nepřipsali ani tak ke cti či schopnostem organizátorů, jako spíše ke snaze Američanů se nám, Čechům, zalíbit, vyvolat v nás dobrý dojem a zvrátit české veřejné mínění ve prospěch uvažované radarové základny USA v Čechách.. A také je třeba si uvědomit, že C-17 svým způsobem patří i mezi kandidáty při úvahách o nových armádních transportních letounech.

    Za ta léta jsme si zvykli, že na CIAFu je možné všechno. Letos to potvrdil jeden z návštěvníků, sympatický mladý chasník, který na letiště vyrazil se svou kozou. Byl to až neskutečný pohled: oblečen do klasického „vaťáku“ s kozou na vodítku se stal nekorunovaným králem CIAFu 2007 a získal si veliké sympatie nejen posádek vystavených letadel, které se s ním před svými stroji chtěli fotit.To určitě ještě nezažili a jistě jen tak nezažijí. Jedině na prestižním CIAFu…. Neuvěřitelný výjev, opravdový borec na konec, jakoby symbolizoval takové to naše české „švejkovství“ a moravské „bohušovství“.

    Zkrátka musíme brát CIAF trošku s nadhledem. Ale abychom neskončili pouze pesimisticky, velkým posunem je, že při zahájení jsme již z ampliónů neslyšeli totálně groteskní tleskání několika málo rukou organizátorů sobě samým, jako v minulých létech.

    

Snímky ulovené Honzovým foťákem