Den NATO 2007
Den NATO 2007
15.9.2007 Mošnov u Ostravy
V sobotu 15.9. se na mezinárodním letišti v Mošnově konal již 7. ročník akce nazvané Den NATO. Již myšlenka a filozofie celé akce je velmi zajímavá. Pořadatelem je neziskové občanské sdružení Jagello 2000, pocházející z regionu severní Moravy a Slezska, a mající za cíl propagovat české členství v NATO a také z toho vyplývající spojenectví zvláště s naším severním sousedem, Polskem, ale samozřejmě stejně tak i s dalšími zeměmi. Jagello 2000 se snaží Den NATO stavět na dvou hlavních charakteristických znacích.
Prvním je volný vstup na akci, který vychází z myšlenky, že veškeré prezentovaná technika, výzbroj a prostředky, a také instituce, které s nimi disponují, jsou pořizovány a financovány z prostředků daňových poplatníků, proto není důvod, proč by návštěvníci – daňoví poplatníci měli za jejich prohlídku znovu platit formou vstupného.
Druhým znakem je myšlenka prezentovat veřejnosti co nejširší, nejúplnější a nejpestřejší škálu techniky, výzbroje, prostředků a vybavení, kterými disponuje Česká republika a její spojenci.
Jelikož je tato snaha z našeho spotterského hlediska přímo chválihodná a bohulibá, a jelikož nás navnadily články o úspěšném 6. ročníku s účastí Red Arrows a upoutávky na ročník letošní, rozhodli jsme se zažít 7. Den NATO na vlastní kůži (a uši) J Přestože se na této akci prezentují nejrůznější složky a druhy ozbrojených sil, nás zajímala především letecká část, a na naše dojmy z ní se soustředíme.
Letadla vystavená na ploše
Po příchodu na plochu nás ihned zaujala stojánka bojových letounů, rámovaná kulisou lesního porostu v pozadí, navozující nevšední pocit a dojem prostředí vojenské základny. Takové pozadí pro fotografování jsme tedy ještě nezažili, prostě lahůdka. Ovšem daní za tuto lahůdku byla nemožnost si vystavené letouny prohlédnout a vyfotografovat zezadu. A tak jsme zkusili jít na věc klasickou osvědčenou českou metodou: jít na to od lesa….Velmi ochotný a sympatický člen ostrahy měl pro myšlenku zadních snímků pochopení, ALE….personál ostrahy má prý pokyny, že některé letouny je zakázáno zezadu fotografovat, a spotterský světě div se! Nikoliv největší hvězdy dne, dva supermoderní britské Typhoony, nebo novou polskou F-16 Advanced Block 52, ale španělského Horneta! A to verze A, které Španělsko používá již od roku 1986… Co naděláme, vojenské tajemství je vojenské tajemství, a to i v případě britských Tornad se zajímavě zbarvenými směrovkami, které letos slaví pěkné výročí 25 let služby v RAF…Respektuji nářízení nadřízených, fotím co jest povoleno a snažím se netvářit jako špión…
Snad největšími hvězdami jsou dva britské Typhoony v jednomístné verzi F.2, poprvé staticky představené na české zemi (pokud si dobře vzpomínám, vzdušnou premiéru si Typhoon odbyl před léty na jednom z CIAFů v Hradci Králové, a to v německých barvách). Pocházejí ze základny RAF v Coningsby, která je zatím jedinou základnou britského letectva, ze které nové stroje působí. Jen škoda, že oba letouny zůstaly po celý den zapytlovány.
Typhoon je relativně nový a maximálně „high tech“ letoun, i když jeho zdlouhavý vývoj byl provázen mnoha komplikacemi a neshodami. První myšlenky o společném evropském bojovém letounu nové generace sahají do 80. let minulého století. Na projektu se mělo původně účastnit 5 zemí, avšak Francie nechtěla akceptovat společné podmínky projektu a tak se později „trhla“ a šla cestou svého neméně skvělého superstroje Rafale. V projektu tak zůstaly angažovány Velká Británie, Německo, Itálie a Španělsko. Společné konsorcium Eurofigter, mající na starost koordinaci vývoje a stavbu a zkoušky prototypů v jednotlivých zemích, fakticky vzniklo v roce 1988. Projekt byl postupně zdržován změnou poměrů po konci studené války, různými změnami v plánech o počtu vyrobených strojů i změnami ve finančních plánech jednotlivých zemí. Největší komplikace projektu způsobovalo znovusjednocené Německo, které v roce 1992 bylo dokonce velmi blízko k odstoupení od celého projektu. První prototypy konečně vzlétli v roce 1994, ten vůbec první paradoxně v Německu. Sériové stroje začaly létat až za dlouhých 9 let v roce 2003. Royal Air Force převzala první letoun ještě v tom samém, a v roce 2006 již byla právě na základně v Coningsby zformována první operační jednotka. Od letošního června jsou Typhoony již součástí sil rychlé reakce protivzdušné obrany Velké Británie, kdy se po měsíci střídají s dosavadními stíhacími letouny RAF, Tornady F.3 Eurofighter „Tajfun“ je nanejvýš pozoruhodný moderní špičkový víceúčelový letoun, prošpikovaný nejnovějšími technologiemi a vybavením na velmi vysoké úrovni. Z řady špičkových systémů pro zajímavost například zmíníme vyspělý systém vlastní ochrany nebo možnost ovládat mnoho funkcí pouze hlasovými pokyny pilota, přičemž vždy před letem je do letounu nahrán hlasový profil konkrétního pilota. Na vysoké úrovni jsou rovněž letové výkony, na čemž mají svůj podíl špičkové moderní motory Eurojet EJ200. Plánovaná životnost takového moderního výkonného motoru je plánována na 6000 letových hodin. Eurofighter je nyní prakticky na začátku své kariéry a jeho vývoj bude dále pokračovat a jistě přinese další rozšíření jeho kvalit schopností. V červenci letošního roku britští piloti Typhoonů získali první zkušenosti v simulovaných bojích proti indickým Su-30MKI při společném cvičení, a Typhoon si údajně nevedl nijak špatně. V dohledné době RAF zamýšlí vyslat Typhoony do Afghánistánu a Iráku, kde by měli získávat první zkušenosti v ostrých bojových operacích.
Hned vedle „Eurobojovníků“ stála zánovní F-16 D Advanced Block 52, nová pýcha polského letectva. Sice nevypadala tak neskutečně nově a nepoužitě jako její druh (družka) v jednomístné verzi před týdnem v Brně, ale je hódně zajímavá, zvlášť s hřbetem za kabinou, je to vlastně taky premiéra. I když… spárku Advanced Block 52 s typickým hřbetem jsem již mohli vidět na jednom z minulých CIAFů, a to v barvách „Hellenic air force“, jelikož Řecko se stalo prvním zákazníkem tohoto typu, neboť první exempláře používá od roku 2003. Charakteristický hřbet letounu obsahuje prostory pro uložení elektronického vybavení, agregáty klimatizace a chlazení a čtyři doplňkové výmetnice klamných cílů. Polské F-16 budou opravdu schopné stroje, protože Polsko vedle samotných letounů objednalo i širokou škálu výzbroje často nejmodernějších verzí, a také řadu speciálních systémů a vybavení pro nejrůznější úkoly, které F-16 u našich severních sousedů budou plnit, tzn. stíhací, útočné, průzkumné, nad mořem i nad pevninou….Zmíníme například přilbové zaměřovače, brýle pro noční vidění, pokročilý systém radioelektronického boje instalovaný na 20 letounech, údajné speciální absorpční materiály a nástřiky pro snížení demaskujících příznaků v radiolokační a infračervené oblasti. Z vně viditelného vybavení uveďme k trupu přiléhavé tzv. konformní nádrže. Zkrátka touto verzí se F-16 stále drží na špici v kategorii víceúčelových nadzvukových bojových letounů, a když si uvědomíme dosavadní celkový počet vyrobených F-16 všech verzí od 70.let 20.stol. do současnosti, tzn. kolem 4.500 kusů, jedná se o naprosto vyjímečné číslo a vyjímečný úspěch. Navíc od konce roku 2003 už létá tzv. F-16 3.generace, označovaná F-16 E/F Block 60 Desert Falcon, jejíž jediným uživatelem je zatím letectvo Spojených arabských emirátů. Spolu s verzí Advanced Block 52 znatelně rozvíjí možnosti a schopnosti F-16 plnit velmi široké spektrum úkolů a čelit moderním vojenským výzvám.
Hned vedle polské stála její starší „ségra“ F-16 C amerického letectva ze základny Spangdahlem v Německu, kterážto je na českých leteckých dnech klasika. Skupinku nejmodernějších „haj-tech“ letounů dotvářel český dvousedadlový Gripen.
O kus dál stojánka evokovala dojem jakéhosi mini setkáním legendárních evropských letounů Tornado třech jeho verzí: britské útočné GR.4 ze základny RAF Marhamu, britské stíhací Tornado F.3 ze základny RAF u skotského Leuchars a německé útočné Tornado IDS ze základny Luftwaffe v Buchelu. Oba britské stroje byly navíc opatřeny krásným výročním zbarvením na SOP, připomínající v obou případech úctyhodné výročí existence „squadron“, k nimž letouny patří. Připomeňme, že legendární Tornada jsou prvním společným evropským projektem bojového letounu ze 70.let minulého století, a vznikly jako útočné letouny se schopností pronikat do hloubky nepřátelské obrany letem ve velmi malých výškách vysokými rychlostmi a to za jakéhokoliv počasí a v jakoukoliv denní dobu. Na projektu se podílely Německo, Itálie a Velká Británie, přičemž ve Velké Británii letos Tornada slaví již zmíněné kulaté výročí 25 let služby v RAF.
Řadu bojových letounů doplňovaly elegantní špaňelský Hornet, značený EF-18, vedle něj pamětník starých časů, legendární Phantom tradičně v německých barvách, a na konci české vrtulníky Mi 171, Mi24/35, a český bojovník l-159 Alca s působivým arzenálem výzbroje, efektně vyrovnaným před letounem, jak se to dělává.
Dominantou plochy statické ukázky byl na okraji postavený tankovací KC-135, který přiletěl ze základny v britském Mildenhallu. Jeho posádka, kterou obvykle tvoří 7 členů, nám umožnila opravdu sváteční a jedinečné zážitky, neboť svůj nebeský kočár, který unese až 90 tun paliva pro sebe a hladové nebeské „strávníky“, otevřela pro veřejnost. A její zájem byl velký, jak ilustrovala dlouhá fronta, stojící před schůdky do letounu.
Horcí kandidáti na transportní letoun pro AČR C-27J a C-295M byly vystaveni pouze v prostoru pro pozvané, a diváci tak mohli zblízka vidět jen stroj, jehož nástupci se možná stanou, zasložilý Antonov An-26.
Letový program
začal pěkně „od podlahy“ lahůdkou v podobě amerického super transporťáku C-17. Ve vzduchu jsme ho viděli sice již před týdnem na CIAFu, ale opět jsme se na něj těšili, protože jeho letové předvádění je prostě paráda. Opravdovou třešničkou na tomto čtyřmotorovém „dortíku“ byly při jeho couvání občasné velmi zřetelné tancující víry nasávané vlhkosti, stoupající nízko od země až do motorů. Couvání po letové ukázce okořenilo, možná díky zmíněné vlhkosti, vyšlehnutí plamenu z pravého vnitřního motoru, jako kdyby z motoru vyletěl čert… :=)
Velikou zajímavostí je, že Česká republika se stane „spolumajitelem“ tří až čtyř C-17, které nakoupí speciální agentura členských států NATO, a bude jimi zajišťovat strategickou přepravu vojsk a materiálu nebo humanitární pomoc. Naše země je již zapojena v projektu této agentury a bude se na něm samozřejmě také finančně podílet. Motivací k tomuto projektu je skutečnost, že NATO se delší dobu potýká s nedostatkem vlastních velkokapacitních letadel, a dosud tento problém řešila drahým pronájmem letounů Antotnov od Ukrajiny. C-17 pro tuto agenturu by měli být dodány v letech 2008-9 a dislokovány na základnách v Německu a Velké Británii.
Další parádou byly tradiční zahajovací průlety letounů AČR, včetně nového krásného Airbusu A319CJ. Jen se nakonal avizovaný společný průlet A319 a tří Gripenů s dvěma britskými Tornady, to by byla jistě fajnovinka! Dvojice Tornad RAF si později létala sama, a i tak to byla další lahůdka, protože slétanost dvojice bojových letounů se v Čechách nevidí každý den. Jinak letouny armády byly tradičně postupně prezentovány i v sólo ukázkách, z nichž nás nejvíc dostala snad nejlepší „předváděčka“ českého Gripenu, co jsme zatím viděli.
Letový program se také nesl ve znamení zamýšleného výběrového řízení na nákup nových transportních letadel pro AČR. Česká armáda zamýšlí pořídit 4 až 6 transportních letadel, které v budoucnu nahradí An-26, jimž technická životnost skončí v roce 2015 a jejichž přepravní kapacita a dolet již nevyhovují moderním transportním potřebám. Poprvé široké veřejnosti se tak v Čechách představil špaňelský CASA C-295M. Jeho letová ukázka sice oproti později řádícímu C-27 působila vlažněji, ale to nezpochybňuje kvality letounu, pro nějž se již rozhodla řada letectev, mezi nimi i v roce 2001 Polsko, jež zatím provozuje 8 exemplářů. Konkurenční, v Čechách už dobře známý C-27J Spartan, již má spojitost minimálně s českým leteckým průmyslem, neboť Aero Vodochody vyrábí centroplány na Spartany pro neamerické zákazníky. Italští hoši za řízením se do toho tradičně pořádně opřeli, a předvedli opravdu působivou až akrobatickou „show“, korunovanou dvěma výkruty. Do plného počtu všech kandidátů chyběl jen C-130J Hercules, který byl už předváděn zástupcům AČR minulý rok na letišti v Pardubicích. Uvidíme, jaké transportní letouny naši představitelé vyberou, každopádně armáda počítá s jejich dodáním v létech 2008 až 2010. Poslední zprávy také hovoří o možnosti, že výběrové řízení nakonec ani neproběhne, a transportní letouny budou získány výměnou za přebytečné L-159.
Hodně jsme se těšili na špaňelského Horneta, a jeho pilot nás nezklamal. Svůj stroj sice netahal nijak divoce a razantně, ale jeho ukázka byla bohatá na všechny možné prvky a figury, a opět jsme tak mohli vidět, že ne nadarmo byl Hornet dosud považován za nejlépe manévrující stíhací letoun americké produkce. Dalším vrcholem bylo vystoupení americké F-16, v Čechách opět po letech předváděné americkým pilotem, a to display pilotem pro východní pobřeží USA. A byla to podívaná jaksepatří, jako u Hornetu velmi komplexní, obsahující snad všechny prvky a manévry, co se na F-16 předvádějí.
Zajímavou okolností z pozadí dne NATO byla plánovaná ukázka skupinové slétanosti trojice L-39ZA v letovém programu, která se nakonec neuskutečnila pro drobnou kolizi mezi dvěma letouny při startu z jejich základny v Náměšti nad Oslavou, kdy o sebe lehce zavadily.
Z hlediska spottera měly letové ukázky určitá negativa. Mezi vystupujícími letouny byly dlouhé přestávky, a pokud se člověk nedostal do prostoru pro pozvané, vzdálenost „obyčejného“ diváckého prostoru od VPD a letového prostoru byla větší, než jsme na airshow zvyklí. Na druhou uznáváme a chápeme, že Den NATO není klasický čistě letecký den, a plocha akčních ukázek je členěna a organizována pro prezentaci nejen letecké složky ozbrojených sil, a tak to také musíme přijímat. Jinak celkově Den NATO vidíme pozitivně jako sympatickou a zajímavou akci, a rádi se na něj zas někdy vypravíme.
FOTKY HONZA - ZDE