Jdi na obsah Jdi na menu
 


The Royal International Air Tattoo 2007

20. 7. 2007

 Royal Inetnational Air Tattoo 2007

14.-15. července 2007

  RAF Fairford

 Cesta tam

     Když vznikl nápad strávit v polovině července několik prázdninových poznávacích dní v Londýně, okamžitě nás osvítil jeho svatost spotterský Bůh a připomněl nám-svým ovečkám, že přesně tou dobou se ve Fairfordu koná legendární Royal International Air Tattoo. A když jsme si na internetových stránkách této airshow přečetli předpokládaný program, údaje o české účasti, a u českého Gripenu uviděli označení Flying display, bylo rozhodnuto udělat maximum možného i nemožného, abychom letošní RIAT navštívili. Prostě jsme tam nemohli chybět, protože pobývat v polovině července v Anglii, a nenavštívit RIAT, to by byl nejtěžší spotterský hřích. To bychom jinak museli jít do kostela se z tohoto hříchu vyzpovídat, a to nejmíň k samotnému arcibiskupovi, protože to by jistě jen tak nespravilo několik klasických otčenášů… 

 

    Náš výlet do Fairfordu začíná v Londýně. Je pátek 13.července zhruba 19 hodin večer, a i když nejsme pověrčiví na pátky 13., vůbec nevíme, jak se do Fairfordu dostaneme a kde přenocujeme ze soboty na neděli. Máme jen několik ne zcela konkrétních informací z internetu a silné odhodlání. Zvažujeme různé varianty dopravy, a naděje nám kazí z hlediska českého rozumu nepochopitelný systém na britských železnicích, kdy nám ve čtvrtek večer prodavač jízdenek nebyl schopen říct, zda trasa London-Swindon a zpět stojí v sobotu 37 nebo hrůzostrašných 90 liber, jak naznačuje o nic chytřejší jízdenkový automat. Prý ať se přijdeme zeptat v pátek... Ani nulový výsledek naší celoodpolední snahy ušetřit, neboli sehnat v Londýně na vytipovaných i skoro zaručených místech vstupenky za příznivější předprodejní ceny, nás příliš nepovzbuzuje. No nic, s úzkostí v srdcích přicházíme na nádraží vyslechnout ortel, jestli 37 nebo 90. Jsme rozhodnuti, že za šílených 90 liber ( cca 3.900 Kč) nejedem, a tím pádem prostě letos RIAT neuvidíme. Když nám pokladník za okýnkem oznámí 37, chce se nám výskat a z našich spotterských srdcí nám padá kámen, že takový nemají ani na Stonehenge.  Je rozhodnuto, v sobotu ráno vyrážíme na RIAT! 

 

       Ráno sedíme ve vlaku, sice nevíme, kde večer složíme hlavy ke spánku, ale máme spokojené úsměvy na tváři. Ty nám zůstávají, i když se dozvídáme, že náš vlak vyjede se zpožděním, prý je nějaký problém s motorem. Úsměv nám prohloubí příchozivší opravář v tričku a kraťasech, zato v oranžové vestě a dvěma klíči v ruce. V mysli nám vznikají první pochybnosti o britských železnicích, ale to ještě netušíme, co nás čeká v neděli při cestě zpět. Lokomotiva párkrát zacuká vlakem a s 25minutovým zpožděním skutečně vyjíždíme z nádraží. Náš opravář stojí na peróně a s naprosto neodolatelným omluvným úsměvem a v hloubi duše nám nepochybně přeje šťastnou cestu. Ze Swindonu již jezdí do Fairfordu na letiště „shuttle bus“ za přijatelných 5 liber tam i zpět. Dvoupatrové autobusy sloužící k tomuto účelu snad ještě pamatují, když se nad zdejší krajinou proháněly Spitfiry, nejen od volantu občas zaslechneme roztodivné zvuky, a tak je cesta na letiště opravdu zajímavý zážitek. Příjemným překvapením je možnost si koupit u autobusu vstupenky na RIAT ještě za předprodejní cenu a ušetřit tak 10 babek.

 

      Jsme u letiště, ale nejdříve je potřeba se ubytovat se stanem v kempu v blízké vesnici Whelford, o kterém víme teoreticky z internetu. Kemp je dost plný, hoši od kempu se nás okamžitě ptají odkud jsme, a s úsměvem nám sdělují jak byli v Praze, a jak byli okradeni…. No nic... , místo v kempu pro nás je, 10 liber za osobu a noc. A tak rychle stavíme stan v místech, kde se normálně pasou ovce, žádné toalety, žádná pitná voda, žádná elektrická přípojka, zato kousek vedle nás prdí elektrocentrála stánku s fast foodem, a ještě o malý kousek dál vedle kempu prochází osa fairfordské dráhy a ještě o malý kousek dál je samotný práh dráhy a vstup na letiště. O tom se brzo přesvědčujeme na vlastní uši, když kolem 10 hodiny dopolední je zahájen letový program a ke svému vystoupení odstartuje švýcarský Hornet a celým okolím se rozléhá maximální JET NOISE hromování. S blaženým úsměvem na sebe vzájemně přikyvujeme, že jsme na správném místě! O chvíli později Hornet prosviští hodně nízko nad kempem na přistání, a my vyrážíme na letiště.    

 

     Člověk může jít po silnici z vesničky Whelford k letišti po několikáté, a vždycky to je obrovský zážitek:  Kousíček za vesnicí najednou stojíme před zažiletkovaným několikanásobně jištěným plotem, jsme v ose dráhy, její práh není nijak daleko, a celá VPD neuvěřitelně působivě a majestátně září veškerým svým osvětlením. Celý úžasný výjev korunuje holandská „ef šestnáctka“, rolující ke startu směrem od nás. Brzo dostává povolení, hukot zesiluje, zažehává forsáž, před odlepením pouští dýmy na koncích křídel, a holandský mistr „jde na to“. Je to prostě paráda sledovat tohle představení z takového místa.

 

     Míříme ke vchodu pro návštěvníky, po cestě míjíme jednu z oficiálních bran do letiště, gate číslo 7, nápis nám oznamuje, že jsme u základny RAF a U.S. Air force. Všude na plotě visí varovné cedule ministerstva obrany. Člověk nemusí umět anglicky, aby pochopil význam toho, co je na těchto cedulích napsáno: Nelez přes ten plot, nebo budeš mít pěknej průser!

     Že toto místo má hóóódně veliký a důležitý strategický význam, o tom svědčí zajištění plotu všemi možnými překážkami. Přes ten plot by se nedostal snad ani Quentin z Montargis z úžasné francouzské komedie „Drž hubu“. 

Obrazek

    

RIAT 2007 statická ukázka  

    Procházíme vstupní branou, a po nezbytné protiteroristické kontrole konečně stojíme uvnitř areálu letiště, jenomže najednou nevíme kde začít s prohlídkou obrovské plochy statických ukázek. Plocha je tak rozlehlá, že po ní jezdí mezi oběma konci zdarma veřejný „showground shuttle bus“, mající celkem 6 zastávek. Je to takové místní letištní MHD-éčko, a navíc autobusy jsou i, jak jinak, dvoupatrové, takže se přímo nabízí i možnost pořízení nevšedních záběrů z horního patra. Letadel je opravdu hodně, člověk v duchu zalituje, že dva dny na Air Tattoo je zatraceně málo. Zde se můžete podívat na takzvaný Checklist, seznam letadel účastnících se RIAT 2007, a přihlášených do 19.hodiny v předvečer 13.7.. Soupis ale není zcela úplný, další letadla jsou vždy ještě očekvána v sobotu a neděli, jako například letos Boeing 747. Podle organizátorů se letošního RIAT zúčastnilo nejméně 320 letadel, reprezentujících 37 vzdušných sil, armád a institucí z 24 zemí. Není v našich silách a hlavách se o všech podrobně zmínit, a proto se nyní zaměříme jen na některé z nich, zvláště z našeho pohledu zajímavé, prostě naše „highlights“. 

     Domácí největší airshow využívají tradičně k mohutné prezentaci domácí britské vzdušné síly, například Royal Air Force – britské královské letectvo, Fleet Air Arm – britské námořnictvo, Army Air Corps – vzdušné síly britské armády, a další. Člověk může vidět prakticky všechny letadla, používaná britskými ozbrojenými silami: od větroňů základního výcviku až po chloubu RAF,  Eurofighter Typhoon. Ostatně, jedním z hlavních tématů letošního Air Tattoo je prezentace britského letectva jako „RAF-Agile, Adaptable, Capable“. Při pohledu na rozsáhlý arzenál letadel RAF všeho druhu a na usměvavý personál o tomto heslu nepochybujeme ani na chvíli.

     Britové s hrdostí ukazují zejména Typhoon, chloubu královského letectva. Letoun za uplynulý rok dosáhl významného milníku ve svém vývoji: dosáhl plné operační způsobilosti a převzal zodpovědnost v pohotovostním systému rychlé reakce. K termínu letošního RIAT královské letectvo převzalo již 42 strojů z celkových 232 a jistě se těší na další. RAF po dosavadních zkušenostech hodnotí Typhoon jako mimořádný letoun své kategorie, představitel špičkových a prvotřídních výkonů a technologií, který tímto aspiruje v celosvětovém měřítku na čelní vůdčí postavení. Vývoj Typhoonu není zdaleka u konce, a britové předpokládají, že v budoucnu budou možnosti a schopnosti letounu dále rozšířeny. V nedaleké budoucnosti je plánováno nasazení britských Typhoonů v operacích na Blízkém Východě, aby letoun také získal bojové ostruhy.

     Vedle nového Eurofightera si britové připomněli 25 let služby legendárního Tornada v Royal Air Force. A rovněž zavzpomínali na britsko-argentinskou válku o Falklandy a připomněli si výročí 25.let od této události. 

     S válkou o Falklandy je také spojeno jméno legendárního britského bombardéru Avro Vulcan z 50.let 20.stol ( sériová výroba započata v roce 1955). Pro zajímavost, Falklandy byly jediným bojovým nasazením tohoto letounu a Vulcan byl později nahrazen právě Tornadem. Ačkoliv byl Vulcan vyřazen ze služby u RAF v roce 1984, a poté ještě létal jeden exemplář verze B.2 číslo XH558 v rámci Vulcan Display Teamu, jeho poslední let se uskutečnil po odkoupení do soukromých rukou v březnu 1993. Později však vznikl v hlavách nadšenců nápad opět posledního létajícího Vulcana zletuschopnit a tak se v novém tisíciletí rozjel projekt „Vulcan to the sky“. Projekt jak soukromý, tak žijící díky sponzorským darům a finančním příspěvkům veřejnosti, a také například podpořený loterií na podporu národního dědictví, po letech tvrdé práce letos dospěl do finálního stádia. Nyní, na přelomu července a srpna 2007 je zrestaurovaný Vulcan B.2 XH558 velmi blízko po 14 letech opětovnému prvnímu letu, a finálnímu testování, které mu zajistí nezbytnou certifikaci a povolení od leteckých úřadů a autorit. I když projekt nabral oproti původním odhadům určité zpoždění, jeho představitelé předpokládají, respektivě doufají, že se letos ještě podaří uskutečnit alespoň jedno veřejné letové předvedení obrozeného Vulcanu. Stejně tak věří, že se podaří tuto legendu britského nebe dále držet v letuschopném stavu, a to i přes finanční náročnost celého projektu. Odhad říká, že jeden rok provozu Vulcana bude stát 1,2 milionu liber. Popřejme projektu „Vulcan to the sky“ zdárné dokončení mnohaletého úsilí a samotnému letounu co nejvíce bezproblémových letových hodin. Na Vulcana se těšíme, a jistě si nenecháme ujít příležitost vidět tuto legendu ve vzduchu a poslechnout si JET NOISE jeho čtyř motorů Olympus. Letu zdar!  

Obrazek

     Dalším velkým znakem RIAT 2007 bylo téma výročí 60.let od založení amerického letectva USAF jako samostatné instituce 18.září 1947. Tuto historii ilustrovala a demonstrovala celá řada amerických letadel, od klasiků z dob založení jako například P-51D Mustang, P-40M Kittyhawk, P-39Q Airacobra, C-47A Skytrain, přes F-86 Sabre, po současné superstroje jako F-15, F-16, A-10, impozantní B-1 a B-52 a „neviditelný“ F-117. V souvislosti s F-117 jsme si uvědomili, že jsme možná měli jednu z posledních příležitostí spatřit tento vyjímečný letoun v aktivní službě, ve statickém i letovém předvedení. V březnu tohoto roku totiž bylo z aktivní služby vyřazeno prvních 6 strojů, a poslední exempláře přestanou létat v říjnu 2008. Vyřazování „Nigthawků“ souvisí s reformami a změnami v plánech USAF, původně totiž měli F-117 sloužit do roku 2011. Důvodem je také příchod nástupce této stealth legendy, a tím není nikdo jiný než F-22 Raptor, který bude schopen plnit úkoly, dříve vyhrazené pro F-117. Zajímavostí je, že vyřazené letouny nebudou standartně zlikvidovány nebo předány do muzeí, a to díky k použitým technologiím, které dodnes podléhají utajení, ale budou zakonzervovány k dlouhodobému uskladnění na nevadské základně Tonopah.

     Zřejmě v souvislosti s blížícím se koncem kariéry F-117 jsme měli v sobotu večer možnost sledovat zajímavý ceremoniál: britský Eurofighter Typhoon a americký F-117 byly přetaženy k sobě a došlo ke společnému fotografování řady nastoupených mužů, majících zřejmě co dočinění s oběma letouny v pozadí. Toto interesantní představení naznačilo i potvrdilo dlouhodobou tradici a historii spolupráce mezi RAF a USAF, a při té příležitosti na mysl vyvstanula vzpomínka, když před léty na RIAT vytvořily mimořádnou průletovou formaci právě F-117 společně s Red Arrows, přičemž „F-117ku“ pilotoval britský pilot, bývalý člen a kolega Red Arrows.

Obrazek

    

     Jedním z největších lákadel letošního Air Tattoo byla přítomnost dvou Suchojů Su-30 MKI indického letectva, doprovazených transportním a tankovacím Iljušinem Il-78MKI. Suchoje s lehce svěšenými vektorovatelnými tryskami budily zaslouženou pozornost a jen jsme litovali, že se plnohodnotně neúčastnily letového programu. Pro sobotní Flying programme byl Su-30 uveden, a skutečně najednou odkudsi 3.stroj přiletěl, předvedl však pouze několik zatáček a průletů a zanedlouho opět kamsi odletěl. Holt mezi indickými piloty Suchojů asi nebyl žádný s oprávněním létat plnohodnotné předváděčky před širokou veřejností... Jinak účast indických letounů a jejich posádek také znamenala připomenutí platinového jubilea 75.let existence indického letectva, oficiálně založeného 8.října 1932. Indické letectvo má dlouhou, bohatou a slavnou tradici, kterou pro anglicky mluvící připomíná výroční motto: „Touching the sky with glory…“, v originálním znění převzaté z 11.kapitoly prastarého věhlasného indického spisu Bhagavad Gíta. Pro zajímavost, současné indické letectvo, špičkově vybavené s vysokou profesionální úrovní, používá širokou škálu letadel v celkovém počtu kolem 1.700 strojů a s personálem v počtu zhruba 120.000 lidí je považováno jako 4. největší letectvo na světě. 

    Tím, na co správný a „uvědomnělý“ čech soustředí pozornost na každé airshow, je česká účast. Na internetu slibované české Gripeny, uvedené jak v letové tak statické ukázce, nakonec nedorazily. Srdce nám alespoň zaplesalo u jejich dvoumístného maďarského „bráchy“ JAS-39D. U „Alky“číslo 6066 s pěkným speciálním zbarvením jsme nikoho z Čáslavi nepotkali, takže k nepřítomnosti českých „Géček“ nic nevíme. Na druhém konci plochy české barvy sympaticky hájil přerovský Mi-171S čísla 9915.

    České barvy rovněž tak trochu hájil L-39 Albatros s ruským markingem britské registrace G-BZDI společnosti NWMAS – North Wales Military Aviation Services. Společnost, sídlící na letišti Hawarden poblíž Chesteru v Severním Walesu se zabývá servisem v oblasti údržby a podpory provozu ex-vojenských letadel. Fundovaný personál je často vybaven zkušenostmi z armádních složek a podporován špičkovými leteckými inženýry a techniky. V současné době má NWMAS schválení pro práci s letadly do hmotnosti 5700kg a vrtulníky 3175kg. Společnost dnes provozuje 8 letadel, některé z nich může veřejnost vidět při různých leteckých akcích ve velké Británii. Jmenujme například letouny Strikemaster, Jet Provost, Hunter nebo právě „náš“ L-39 Albatros. 

     S českým národním cítěním a českými Gripeny tak trochu vzdáleně a nenápadně souvisela přítomnost dvou strojů, Alphajetu a cvičného Jaguaru T.2A, provozovaných společností QuinetiQ. QuinetiQ je přední mezinárodní společnost, zabývající se obrannými a bezpečnostními technologiemi a jejich výzkumem, vývojem a využitím. Pracuje jak pro státní a vládní instituce, tak pro komerční zákazníky po celém světě. Součástí společnosti QuinetiQ je The Empire Test Pilots' School (ETPS), dlouhodobě spolupracující s britským ministerstvem obrany, a školící a cvičící špičkové testovací piloty a letecké testovací profesionály. Škola má více než 60-ti letou tradici, vznikla v roce 1941 a působí na základně britského letectva Boscombe Down. Používá širokou škálu různých letounů, pro zajímavost: Tornado, Jaguar, Hawk, BAC 1-11, Andover, Tucano, Bassett a vrtulníky Sea King, Gazelle, Lynx a Twin Squirell. Od roku 1999 ETSP zahrnula do kurzů testovacích pilotů také dvoumístný JAS-39 Gripen jako představitele poslední generace vysokovýkonných bojových letounů s nejmodernějšími kokpity, posledními technologiemi a špičkovými letovými charakteristikami. Používání Gripenu pro potřeby ETSP probíhalo ve Švédsku, a ve spolupráci s výrobcem, firmou Saab. Například při každém letu byl jedním z členů posádky vždy testovací pilot Saabu. Od roku 2005 je již dotyčný letoun uvolněn zcela pro potřeby ETPS, kompletně integrován v programu školy, a je létán užíván výhradně personálem školy. Lety na Gripenu se uskutečňují nadále ve Švédsku, a to na základně Linkoping.

      Nás Čechy může velmi zajímat skutečnost, že ETPS uskutečnila s Gripenem specifický testovací program, respektivě jakousi simulovanou kampaň, kdy během 10 dní letoun absoloval 56 bojových letů, a to bez jakýchkoliv komplikací nebo výpadků a bez jakýchkoliv omezení ze strany spolehlivosti či požadavků na údržbu. Gripen tím dokázal své kvality, zvláště svou 100% bojovou použitelnost a připravenost a personál ETPS byl přímo oslněn, jakým způsobem Gripen tohoto výsledku dosáhl. Škola dle svého vyjádření měla připravena velmi náročný scénář pro tuto testovací letovou kampaň, avšak Gripen a tým Saabu bez problémů dosáhl cokoliv, co škola požadovala a v mnoha ohledech očekávání ETPS překonal: „Gripen dosáhl 56 bojovými lety v 10 dnech působivého operačního rekordu, a to v jakémkoliv kritériu“.             

     Procházíme dále po ploše Fairfordské základny a prohlížíme si vystavené letouny. Z mnoha a mnoha zajímavých zdůrazníme ještě například:

Embraer R-99A – brazilský „awacs“ brazilského letectva

Super Etendart Modernisé – působící z francouzských letadlových 

                           lodí   

A – 7E Corsair – stále aktivní historie, tygří „korzár“řeckého

                           letectva,brázdící vzdušná moře již pěknou řádku let

TA-7C Corsair – dvoumístná verze „korzára“

Boeing 707 TCA – „cvičný“ 707 NATO od Trainer Cargo Squadron

BAC 111-485GB – nádech historie od královského letectva sultanátu  

                          Omán

NF-5B-2000 – turecký F-5 Tiger

KC-10A Extender – snad největší tanker, určitě minimálně u USAF

MC-130H Combat TalonII a MC-130P Combat Shadow – „bojové“

                        Herculesy pro speciální komanda, a pro speciální

                        bojové operace

MH-53M Pawe Low IV – vrtulník podobného určení jako výše

                        zmíněné Herculesy

C-5B Galaxy – svými rozměry stále udivující obr

E-6B Mercury „Tacamo - také charge and move out“ amerického

                       námořnictva. Letoun pro operační kontrolu a podporu

                       vzdušného průzkumu a pro strategickou komunikaci

                       při použití strategického jaderného arzenálu  

Obrazek

 

Letové ukázky na RIAT 2007

     Je neděle 15.7.ráno a počasí z pohledu diváka pořádné airshow nevypadá nijak oslnivě. Náš dnešní program a cíl je jasný. Najít v prostoru pro diváky co nejlepší místo pro sledování letových ukázek, a koukat a koukat, a fotit a fotit…Těšíme se jako malí kluci. Ze všech airshow, co jsme za naše krátké a skromné spotterské kariéry navštívili, má snad Air Tattoo nejpříznivější a nejvstřícnější podmínky pro obyčejné diváky. Divácký prostor je od VPD příjemně blízko a je vymezen pouze neškodnou igelitovou stužkou. Ozvučení je celkem solidní, a to jak z ampliónů letištního rozhlasu, tak z oblohy…. J.   

    Začátek letového programu je plánován na 9.45 a konec zhruba kolem 18.30. To znamená 9 hodin nelidského kraválu, randálu, burácení a hromování, ale stejně tak lahodného JET NOISu…

    Létání zahajuje holandská F-16. Demo týmy, předvádějící F-16, mají v Holandsku i sousední Belgii tradici a dobře je známe z českých leteckých dnů. Letouny jsou často opatřeny speciálním zbarvením, to letošní je u předváděcích strojích obou států opět lahůdkové. A F-16 v rukách holandských a belgických mistrů, to je vždycky parádní podívaná.

     Poté se naše spotterská srdce zachvějí pocitem národní hrdosti a sounáležitosti, nastupuje totiž přerovský Mi-24 číslo 0788. Po něm se zase pořádně chvějí naše uši, na obloze hlučí švýcarský Hornet, a jelikož F/A-18 je snad nejlépe manévrující letoun americké provenience, je radost na něj pohledět.

     Bohužel, počasí se nezlepšuje, je docela chladno, obloha je zatažená a tak převážně zůstane po celý den, jen občas spadne pár kapiček. Základna oblačnosti se sice netlačí zas tak moc nízko, přesto limituje možnosti letového předvádění, a piloti to tak nemůžou naplno rozbalit. 

    Po Hornetu očekáváme třešničku na dortu, v dáli vyčkávající Jumbo 747-400 společnosti Oasis Hong Kong Airlines. Předvádění Boeingu 747 na airshow se rozhodně nevidí každý den, a tak si tento zážitek patřičně vychutnáváme.

   Následuje skvělé vrtulníkové představení Chinooka RAF, a nedlouho poté začíná blok věnovaný 60-tinám USAF: Catalina, Mustang, F-86 Sabre, a F-15E, která ohromuje svojí akcelerací a s Mustangem vytvoří vzpomínkovou formaci „USAF Heritage Flight“. Při přistání, po dosednutí na hlavní podvozek nás pilot F-15 dovádí k varu lahůdkovým držením letounu v maximálním možném stupni náběhu aerodynamického brzdění, přičemži i po zbrzdění na pojezdovou rychlost pojíždí s takto s nataženým letounem dále přes celou runway! Tak tomu říkáme frajeřina, klobouk dolů! Sotva stačíme vydechnout, a už máme oči přilepené na létající F-117. Je to opravdu nevšední zážitek vidět ve vzduchu nevšední tvary F-117. A po „neviditelném skřítkovi“ další nevšední zážitek, nastupují bombarďáci B-1 a B-52. B-52 je zvláštní fenomén, první exempláře se vyráběly od roku 1955, poslední kusy roku 1962, a přesto průběžně modernizované B-52H stále létají a v plánech USAF se s nimi počítá v aktivní službě až do roku 2045, to znamená 90 let od začátku sériové výroby!

     Jedním z hlavních magnetů RIAT 2007 se stal předváděcí tým USAF Thunderbirds, létající na šesti F-16, vystupující na Air Tattoo vůbec poprvé. Čeští diváci mohli zažít Thunderbirds na Leteckém dnu velitele vzdušných sil v Brně v roce 2000. Předváděcí skupina funguje od roku 1953, z domovské základny Nellis AFB v Nevadě. Zajímavostí je, že v letošní sezóně jsou členkami základní sestavy dvě dámy! Major Nicole Malachowski létá letoun č.3 na pozici „pravé křídlo“ a kapitán Samantha Weeks létá letoun č.6 jako druhý sólista. Vystoupení Thunderbirds je dost zajímavým a neobvyklým zážitkem, vyznačuje se především precizní slétaností, žádné divočiny... I když…! Ke konci vystoupení jeden ze dvou sólistů demonstruje maximální podzvukovou rychlost, nad diváky přilétá zleva z trošku neočekávaného směru a prolétá nakloněn v táhlé zatáčce. Kolem letounu tancují chuchvalce kondenzačních par a najednou vedle „standartního“ zaburácení se ve chvilce ozve i málo vídané zahlučení trochu jiného charakteru. Ztichlý dav diváků údivně zahučí, sonický třesk byl asi dost blízko….         

    Odpolední program pokračuje: například Sea King, domácí tradičně skvělí vrtulníkáři Blue Eagles na 4 Gazellách a 1 rozdivočeném Lynxu, pro Čechy zatím exotický Typhoon ve španělských barvách, a domácí „zvláštní“ skupinka od britského námořnictva The Black Seahawks se 4 Hawky a 2 Falcony 20s.

     A pak nastupují legendy: takzvaný „Battle of Britain Memorial Flight“, slavící zlaté jubileum 50.let své existence. V červenci 1957 totiž Britské královské letectvo založilo létající skupinu historických letounů z druhé světové války jako poctu, oslavu a připomínku na památku slavného vítězství v letecké bitvě o Británii. Letos na RIAT ve složení: Lancaster, 1 Hurricane a 3 Spitfiry. Na počest kulatého výročí létající legendy vytvořily slavnostní parádní průletovou formaci s Red Arrows, vystupujícími vzápětí. Chvíle britské národní hrdosti následně korunoval bravurní ukázkou pilot Typhoona, létající před domácím publikem tradičně s velkým nasazením, a připomněl tak moderní směřování RAF.

     Z dalšího programu zmíníme domácí dvojici Black Cats na dvou Lynxech britského námořnictva, pro českého diváka málo vídaného finského Horneta, a také náš český L-159 (6064) z Čáslavi! Odbíjí však 17.hodina, a my musíme z letiště ven, abychom v klidu s časovou rezervou v kempu zabalili stan a stihli v 19 hodin poslední Shuttle bus do Swindonu. Opouštíme tedy letiště, a v duchu se loučíme s Royal International Air Tattoo 2007. To ještě netušíme, že ty nejsilnější a nejintenzivnější zážitky z celého RIAT nás teprve čekají…

     Jdeme podél letiště do vesnice ke kempu, před námi dokončují svou „podmračenou“ show Frecce Tricolori a přistávají. Jsou to borci, italští maestrové, přistávají ve dvou skupinách po 5 strojích najednou. Klobouk dolů a všechna čest!  

     Přicházíme do kempu a přestáváme se soustředit na airshow, prioritou je rychle zabalit stan a naše vybavení a stihnout bus. Od letiště zesiluje hluk, opět se začíná něco dít. Na zamračené obloze začíná jeden z vrcholů programu, velkolepé představení Britského královského letectva TAC DEMO, aneb

 

Tactical Role Demonstration.

     Tuto parádní podívanou jsme měli možnost si vychutnat za dobrého počasí v sobotu večer, kdy ukončovala letový program. Jedná se o novou letovou prezentaci domácího letectva před domácí veřejností.

     RIAT bylo odjakživa místem prezentace toho nejlepšího z RAF, a to v plném rozsahu sólových i skupinových ukázek. RIAT má v tomto ohledu v RAF velmi významného a kvalitního partnera a také s ním zažilo i několik speciálních událostí ( v této souvislosti nemůžeme nepřipomenout, že tématem č.1 na RIAT 2008 bude 90 let RAF ).  S postupujícími léty však vzrůstala náročnost udržet úroveň účasti na programu Air Tattoo, a to zejména vzhledem ke snižovaným stavům personálu a vybavení, a také vzhledem k účastem RAF na operacích nejrůznějšího charakteru po celém světě. A tak zvláště tato okolnost byla impulsem a podnětem k vytvoření Tactical Role Demonstration pro letošní RIAT . Jak říká RAF: „sólové ukázky ukazují, co RAF může dělat, TAC DEMO ukazuje, co RAF skutečně dělá, a to s řadou letadel a s řadou rolí, které jednotlivé stroje mají, a to vše v operačním kontextu“ a stejně tak v kontextu výše zmíněného motta „RAF – Agile, Adaptable, Capable“.

    Hlavní role v této ukázce dostaly letouny Tornado, čímž byl tomuto legendárnímu západoevropskému letounu vzdán hold za 25.let služby v Royal Air Force.

     Scénář pojednává o spojené evropské mírové podpůrné operaci, která si vyžádá zapojení britských vzdušných sil. Ty dostanou za úkol získat a udržet pod kontrolou neužívané letiště těsně u hranice s nepřátelským územím, a zahájit činnost letiště jako předsunuté základny v rámci mírové operace.

     TAC DEMO v praxi znamená velkolepé představení na zemi i na obloze. Nejvýš nad letištěm krouží E-3 Sentry „AWACS“ a monitoruje vzdušný prostor a diriguje o hladinu níž kroužící dvě Tornada F.3, udržující kontrolu nad vzdušným prostorem. Vrtulník Chinook na zemi vysazuje průzkumníky a předsunuté řídící letového provozu, o blízkou vzdušnou podporu se starají dvě Tornada GR.4, kroužící nejníže nad plochou. Dále nastupuje C-130, přivážející hlavní část pozemních jednotek a odborníků, nezbytných pro provoz letiště. Operace umožňuje vysadit osazenstvo Herculesu, i když nepřítel je v okolí stále aktivní. A to je úkol opět pro Tornada GR.4. Celá simulovaná akce je doprovázena speciálními a impozantními pyrotechnickými efekty. Na ploše se stále něco děje, všechny letouny jsou vzájemně perfektně zkoordinovány a poskytují si vzájemnou podporu. Hercules pak dováží další jednotky a vybavení a celá operace končí, jak jinak, úspěšně. Britský voják opět zvítězil!

Obrazek

  

   Nyní je ale neděle večer, balíme stan a naši bagáž, a v kempu TAC DEMO dostává zcela nový rozměr. Jak jsme již uvedli, náš "kemp" ve vesnici Whelford je jen kousek od letiště a těsně u osy VPD, dokola je obehnán hradbou vysokých vzrostlých stromů, přes něž není příliš vidět po okolí. Avšak intenzivní hromování dává tušit, co se nad letištěm začíná dít, akce RAF začala zřejmě na plné obrátky. Hromování se přibližuje a najednou těsně nad námi to doslova prohulí Tornado, točí nad kempem a to všechno zatraceně nízko. Překvapením a hlukem na sebe kulíme oči. Situace se za chvíli opakuje, Tornada s železnou pravidelností a zdrcujícím burácením prolétají secakra nízko nad kempem a zatáčejí zpátky nad letištní plochu. Přes stromy nikdy nevíme, z jakého směru se letoun vyloupne, jestli od letiště nebo k letišti. Jen odněkud hromování, které se rychle blíží a přes nás se přežene Tornado neskutečně nízko, těsně nad stromy, forsážní ohně z motorů  a smršť šíleného hluku.

    Hoši v Tornadech si to evidentně užívají, prohánějí se nad námi a nad blízkým okolím dost vysokými rychlostmi na plné forsáže a neuvěřitelně nízko. Chvilka klidu a oddychu a zas někde za stromy se valí burácivá vlna hluku a kraválu, Tornado se prožene a těsně nad stromy točí do zatáčky proti zamračené obloze. Měnitelná křídla těsně semknutá u trupu, letoun ze sebe rve cáry kondenzačních par a z motorů dva forsážní ohnivé jazyky. Je to zdrcující výjev. Naprosto všechno se chvěje, je to absolutní JET NOISE a protahuje nám snad všechny tělesné otvory! Je to nejhlučnější peklo a spotterský ráj zároveň. Nechápeme nic, koukáme na sebe vyděšeným i blaženým výrazem současně.

    V doznívajícím rachotu najednou z jiné strany, těsně nad stromy, neskutečně nízko se vyloupne Chinook, valí si to nad letiště, z otevřených dveří se zkušeně a chladnokrevně rozhlíží nějaký „mariňák“. Hlava nám nebere, jak se tam tak nízko vešel mezi stromy. Zdrcující výjevy se nám nesmazatelně vrývají do paměti a jsou do našich hlav zatloukány dalšími vlnami neskutečného burácení prolétávajících Tornad. Připadáme si jak ve válce. Všechno se chvěje a třese, i matička Země pod námi. Zažili jsme už ledacos, ledasjaký JET NOISE, ale tohle je SÍLA. Hlavou mi bleskne vzpomínka, jak jsem někde četl, že Tornada jsou specialisté na lety vysokými rychlostmi v malých výškách. A teď to zažíváme na vlastní oči, uši a husí kůži....!

     Vyrážíme s bagáží na autobus zpátky k letišti. Tornada už polevují, přesto se ještě občas přes vesnici převalí pekelný burácivý hrom, a tu a tam houká kraválem zpuštěný alarm. Najednou je klid a relativní ticho. Akce skončila a letouny se rozcházejí na přistání. Zrovna přicházíme k plotu v místě nejblíž k prahu dráhy a s desítkami dalších nadšenců si vychutnáváme přistání těsně přes nás. Nenacházíme slova, a jen mlčky vstřebáváme, co jsme právě zažili.         

       

Cesta z Fairfordu

     Cestou na nádraží ve Swindonu projíždíme přes noční múru řidičů, několikanásobný kruhový objezd „Magic Roundabout“. Na nádraží jsme zhruba v 19.20, vlak jede za 10 minut. Plni dojmů z RIATu si libujeme, jak všechno klape a už se vidíme po hodinové jízdě „doma“ v Londýně. To ale ještě netušíme, že zábava teprve začíná….

     Zanedlouho nám cedule oznamuje, že náš vlak byl zrušen. Divíme se, ale další jede za pouhých 15 minut. Situace se opakuje, vlak je opět zrušen. Další je psán opět za 15 minut. Čekáme, a ejhle, cedule nám píše: náš vlak má zpoždění. Odbíjí čas regulérního odjezdu „zpožděného“ vlaku a my si všímáme, že nedaleko od nádraží stojí v dohledu vlak a vypadá jako ten, co jsme s ním přijeli. Naše podezření se asi za čtvrt hodiny potvrzuje! Je to náš vlak, co má zpoždění, ale celou dobu čeká kousek před nádražím. Totálně nechápeme a začínáme pochybovat o britských železnicích! Vlak se pomalu rozjede a zastavuje u nástupiště. Přichází další šok, vlak je tak přecpán, že se do něj s naší bagáží prostě nevejdeme! Další vlak je psán opět asi za 15 minut, pojedeme dalším. Ten je sice taky dost plný, takže stojíme v prostoru dveří, ale přijíždí relativně včas, a stejně tak vyjíždíme směr Londýn. Zábava ale nekončí.

      Asi po 20 minutách vlak zastaví u elektrárny v Didcotu a čekáme. Čekáme dlouho, čas běží, je asi 21 hodin. Pak se vlak rozjede a popojede o pár set metrů do nedalekého Didcotského nádraží, kde zase čekáme. Nechápeme už nic, zlaté České Dráhy! Po dlouhém čekání vyjíždíme, ale noc je ještě mladá… Občas ještě zastavíme někde v poli, ale zhruba po půl hodině přijíždíme dokonce už přímo na nádraží v Readingu. Opět čekáme. Po nějaké době nám palubní rozhlas oznámí, že náš vlak byl zrušen, ať přestoupíme do jiného na jiném nástupišti. O britských železnicích si už raději nemyslíme nic, zato navzájem slibujeme, že již nikdy nepromluvíme křivého slova proti Českým drahám. Po nuceném přestupu opět čekáme, čas běží a postupně přistupují další cestující z „navazujících“ spojů.. Mezitím už je 23 hodin a konečně znovu vyjíždíme, tentokráte již bez zastavení. V kýženém Londýně jsme asi za 25 minut. 20 minutová pěší cesta na hotel je pro nás po 4hodinovém železničním tažení radostnou záležitostí.  

Obrazek

   

 

Závěr

    RIAT je fascinující cirkus nejen vojenských letadel a lidí kolem nich z celého světa. Pro zapáleného příznivce je jeho návštěva jedním velikým a silným zážitkem a přes určitou finanční náročnost takové návštěvy to stojí za to! Zkrátka:  

Máš-li jak my JET NOISE rád,

Neleň, a vyraž na RIAT!

 

FOTOGALERIE: 

FOTO RIAT - Jan Žeravík 

FOTO STATIC DISPLAY - Radimovýma očima  

FOTO FLYING DISPLAY - Radimovýma očima

CHECKLIST - oficiální seznam letadel